Může mít mnoho podob, ale především vzniklo, aby pomohlo rodičům, kteří se potřebují vrátit do zaměstnání nebo mají jiné důvody. KOLO-KOLO přispívá k rozvíjení dětí v různých činnostech. Děti od dvou let zde tráví dopoledne i odpoledne. Hrají si v herně, malují, tančí, zpívají, ale hlavně co nejdelší dobu pobývají na čerstvém vzduchu. Program a činnosti pro děti jsou obdobné státní školce. Ale s menším počtem dětí, s individuálním přístupem k dítěti i k rodičům. Komunikace a vstřícnost, pohoda, klid a spokojenost dětí jsou to nejdůležitější.

V odpoledních hodinách zde probíhají volnočasové a mimoškolní aktivity pro děti od tří let až po dospělost. Děti navštěvují moderní- výrazový tanec a veselou výtvarku.

KOLO-KOLO se nachází na náměstí v Adamově v bývalém areálu Adastu, ale je obklopeno lesy a přírodou Moravského krasu. Dostanete se sem jak autem, vlakem tak městskou dopravou. Dostupnost je jedna z výhod. Kromě toho je předností parkování přímo před budovou, kde se KOLO-KOLO nachází. Přístup je bezbariérový, najedete sem i kočárkem, jsme v přízemí. K dispozici je velká užitková zahrada, kde si děti zkouší zahradničit. Nedaleko asi 5 min. je veřejné hřiště a hlavně lesy, kde trávíme hodně času. Křtinský potok teče od Býčí skály do řeky Svitavy, která lemuje údolí města. I když jsme uprostřed Adamova, lze autobusem dojet na všechny strany a kopce. (viz. Fotogalerie).

Už jako malá jsem tančila, zpívala, sportovala a měla všelijaké zájmy. Kromě toho jsem měla pocit, že musím něco organizovat, tvořit, vymýšlet a pomáhat ostatním.

Chtěla jsem být lékařkou, ale až ve druháku na gymnáziu jsem pochopila, že s tolika zájmy asi medicínu nevystuduji. Hned po maturitě jsem začala učit tancování, tehdy ještě na LŠU. Dostudovala jsem taneční pedagogiku nejdřív AMU pak JAMU Brno divadelní fakultu se zaměřením na moderní tanec. Mezi tím jsem učila na ZUŠ v Blansku a krásných patnáct let na ZUŠ v Boskovicích. Děkuji všem svým už bývalým kolegům za krásná léta s uměním. Nic není věčné a po změně ředitelství jsem se rozhodla, že si půjdu svou vlastní cestou. Tehdy jsem opouštěla skoro sto dětí a skvělé lidi, známé, přátele. Později jsem pochopila, přesně podle rčení: „Až něco ztrácíte, uvědomíte si jak moc jste to měli rádi."

Nastoupila jsem do MŠ v Adamově, kde bydlím. A byla to pro mě výzva, znovu jsem začala studovat, po 25 letech praxe ve školství, abych mohla učit v mateřince. Ovšem přijít z oboru, kde jsou všichni volnomyšlenkáři, kreativní, tvořiví, umělci, nebylo lehké-zajeté normy, pravidla a styl učení. Připadalo mi, že o energii, kterou přináším nikdo nestojí.

Proto se mi kruh- kolo pomalu uzavírá a já se vracím na začátek. Chci se věnovat svým projektům, vrátit se k mému milovanému tanci a děti vést trochu s přidanou hodnotou, aby byly komunikativní, přemýšlivé, nebojácné, připravené do složitého života. Mám ráda děti a vlastně s nimi pracuji celý můj dosavadní život. Pokud budete s vašimi dětmi chtít jít se mnou v mém kole, budu jen ráda. Kateřina Prudíková

NAPSALA MI...CESTA DO KOLA

PŘÍBĚH POKRAČUJE...

“...příběh nekončí, já jedu dál...“ zpívá se v jedné písničce

Za rok fungování KOLA jsem si přišla na mnoho věcí.Věci,které se dají nejen v prostorách KOLA realizovat a ty, které se dělat nedají.Taky jsem se musela odprostit od toho, že prostě nejde stihnout všechno co si představuji . Přišla jsem i na to , že ne všechno a všichni jsou spokojení. Ale ti, co měli nějaké připomínky se buď přizpůsobili nebo jsme si je objektivně vysvětlili. Těm ,co se u nás v KOLE nelíbilo, odešli. Nepochopili, že nejsem státní zařízení a jednoduše /jak už jsem to jednou napsala/ kdo chce být se mnou v KOLE tak je a kdo ne, tak jde…Naštěstí těch spokojených je většina.

Za rok se mi podařilo vytvořit klidné, rodinné zázemí pro děti i rodiče. Pěkné prostředí zde sdružuje jak taneční ,tak i herní prostor, kde je dětem dobře.Dokládá to i to , že nechtějí chodit domů.

V KOLE se věnuji těm nejmenším od 2 let a snažím se podchytit jejich zájem. Hudba ,tanec ,zpívání i výtvarné aktivity děti provází každý den. … A spolu s dětmi se nám to daří realizovat . Doufám, že si svoji „uměleckou“ cestu pak vyberou. Hudební „školka“ by byl dobrý název, asi…

Musím říci, že velké problémy buď technické nebo zdravotní jsme neměli a doufám, že to tak zůstane i v dalších letech, aspoň do té doby než mě to přestane bavit. Pomáhá mi zatím moje maminka/ za to ji děkuji/ a pak se uvidí, vždy se dá všechno řešit. Často řeší rodiče , že jsem na děti sama.Pro srovnání ve st.školce je dětí 25 a někdy i více, do 10 hodin je má na starosti jedna učitelka, pak jdou ven už se dvěma.Po obědě odchází ta ranní paní učitelka a opět je tam jedna. V KOLE je dětí max . 10-12 denně a šikovná paní učitelka. Tak se nebojte,prosím...

S dětmi děláme i další aktivity, které se přizpůsobují hlavně dětem, jejím momentálním rozpoložením bez zbytečných plánů a tlačením do činností, které zrovna daný okamžik nejdou provést.Baví mě improvizovat a kreativně si s dětmi tvořit hezký den, nechat to na nich ,vypozorovat , co je zrovna zaujalo a rozvinout to.Samozřejmě se řídíme hlavně podle přírody a ročního období. Myslela jsem ,že budeme využívat více lesa, ale s malými dvouleťáky to moc nejde, mají krátké nožičky a moc toho neujdou, ale přesto jsme si našli „naše plácky“.

Ještě snad jedno téma. Rozjela jsem KOLO z mnoha pro mě důležitých důvodů,ale i proto, že u nás chyběla alternativa státní školky a chtěla jsem to dělat jinak. Ze svých zkušeností vím, že mnoho maminek neustále něco řeší a nelíbí se jim dost věcí ve státních školkách.Ale zatím to přesvědčení ,něčeho“ jiného“ v podvědomí maminek není. Pořád převládá relativně levné státní školství před /možná/ kvalitou a spokojeným dítětem. Zapomínají na to ,že se mohou svobodně rozhodovat a ty zaběhlé systémy ignorovat.Ale chápu, chce to odvahu a novátorské smýšlení…/určitě jsem se nechtěla nikoho dotknout, jsou to jen moje názory a vím, že to prostě někdy jinak nejde/. Rodiče by se měly zajímat i o to, komu svěřují své děti, vždyť první kroky a start do nového života „bez maminek“ je tak důležité.Je to balancování na rozhranní buď a nebo.Líbí – nelíbí.Potom i přiblížení školní docházky je mnohem snazší. Děti musí důvěřovat svému dospělému protějšku , být s ním kamarádem a partnerem. Nejsem si jistá, zda to ve státních školkách takto je ,ale v KOLE se o to rozhodně snažím.

„KOLO- KOLO /školka/ je za odměnu...“ říká Emiččina maminka. „Nemůžete se srovnávat se státní školkou, protož je to u Vás úplně jiné...“ hodnotí jiná maminka.

Hezké objektivní hodnocení o alternativně školky napsala i paní Hnilicová .Za to ji děkuji, že věnovala svůj čas a energii./celý článek najdete na zde webu v pdf o pár odstavců výše/.

Těším se na další rok....